Obsah
Správa prostoru v koupelně
Pro lidi se zdravotním postižením, a obzvláště pro ty, kteří jsou odkázáni na invalidní vozík, může být jednoduchá činnost, jako je návštěva toalety nebo umytí rukou, výzvou, pokud koupelna není adekvátně přizpůsobená jejich potřebám.
Při návrhu nové koupelny, či rekonstrukci stávající, je pro osoby se zdravotním postižením důležité zajistit dostatek prostoru pro manévrování s vozíkem, ale také speciální vybavení, které jim umožní a usnadní vykonávání hygienických činností.
Pro maximální bezpečnost uživatele, ať už na berlích nebo na vozíku, by měl být podlahový materiál protiskluzový. Pokud je podlaha vyrobena z dlaždic, lze využít protiskluzovou podložku, která ale musí být pevně připevněna k povrchu, aby se zabránilo jejímu zvlnění, což by mohlo představovat překážku či nebezpečí. Je rovněž důležité, aby podlaha byla na jednotné úrovni, tedy bez schodů, nerovností, prahů nebo stupňů.
Koupelna pro osoby se zdravotním postižením musí být dostatečně prostorná pro snadné manévrování s vozíkem. Z tohoto důvodu by měl být v místnosti centrální prostor o velikosti minimálně 1,5 x 1,5 metru. Dveřní otvor musí být širší než v běžné koupelně, ideálně okolo 0,9 metru, a neměl by obsahovat práh.
Pokud práh nelze odstranit, mělo by se použít prahové lišty s mírným sklonem pro vyrovnání výškových rozdílů a usnadnění přístupu. Práh by neměl být vyšší než 2 cm. Naopak, příliš široké dveře nad 1 metr mohou být překážkou pro jejich otevření. Doporučuje se, aby se dveře otevíraly směrem ven z místnosti, aby vozíčkářovi nebránily v pohybu.
Pokud jsou v domácnosti koupelna a toaleta oddělené, může být vhodné je spojit, aby se zvětšil manévrovací prostor. V menších bytech může být také nutné odstranit některé spotřebiče z koupelny, jako pračku nebo skříňky, aby se zvětšil její užitný prostor. Vana by pak měla být nahrazena sprchovým koutem.
Umyvadlo a záchodové sedátko pro osoby s fyzickými omezeními
V koupelnách navržených pro osoby s fyzickými omezeními je třeba zvážit instalaci specializovaných záchodových misek a umyvadel. Tyto keramické prvky se liší ve svých rozměrech, profilaci a jsou navrženy tak, aby byly odolnější vůči zatížení a nárazům než běžné produkty.
Záchodové mísy pro osoby s fyzickými omezeními bývají často delší, cca 70 cm od zadní stěny, což umožňuje pohodlné posunutí invalidního vozíku podél toalety. Výška mísy by měla odpovídat výšce sedátku vozíku, což v praxi znamená 45-50 cm od podlahy, tedy o něco výše, než je standard.
Stabilita a pevnost mísy jsou zásadní pro bezpečný přesun z vozíku na toaletu. Bezbariérová sedátka obvykle disponují přední mezerou pro usnadnění hygienických úkonů. Ideálně by měly být prvky jako tlačítko splachování a držák toaletního papíru umístěny po straně mísy, ve výšce max. 120 cm od podlahy.
V koupelnách pro osoby s fyzickými omezeními je důležitý i typ umyvadla a jeho instalace. Taková umyvadla jsou obvykle plošší a širší, s tvarovanou přední částí pro oporu paží. Prostor před umyvadlem by měl mít rozměry min. 90 x 120 cm pro pohodlný pohyb vozíčkáře. Výška umyvadla by měla odpovídat výšce kolen uživatele vozíku, tedy min. 70 cm od podlahy, avšak nesmí být příliš vysoko (max. 85 cm), což by omezovalo jeho použití.
Bezbariérová umyvadla by neměla být hlubší než 60 cm, jinak by uživatel nemohl dosáhnout na kohoutek. Je doporučeno se vyhnout použití podstavce nebo polopodstavce, tyto prvky by mohly omezovat přístup k umyvadlu pro uživatele na vozíku. Vhodným doplňkem umyvadla je speciální baterie s prodlouženou rukojetí nebo model se snímačem pohybu.
Nezapomeňte na umístění madel a držadel vedle toalety a umyvadla pro usnadnění samostatného a bezpečného provádění hygienických a fyziologických činností.
Vanu a sprchu pro osoby s fyzickými omezeními
V koupelně pro osoby s fyzickými omezeními je sprcha často preferovanější volbou než vana pro její bezpečnost a pohodlnost. Při jejím návrhu je ideální zvolit bezprahovou sprchovou vaničku s odtokem z dlaždic nebo velmi plochou vaničku instalovanou v podlaze.
Minimální rozměr sprchy pro osoby s fyzickými omezeními je 100 x 100 cm. Sprchové závěsy jsou vhodnější než dveře, které mohou omezovat pohyb vozíku a hygienické úkony. Nezbytnou součástí sprchového koutu je sedátko, optimálně instalované ve výšce 43-48 cm, nejlépe v dosahu sprchové baterie. Pokud sprchu využívají i ostatní členové domácnosti, může být pohodlnější volit sklopné sedátko.
Pokud však nemůžeme z nějakého důvodu nahradit vanu sprchou, měli bychom ji přizpůsobit potřebám uživatele na vozíku. Hladina okraje vany by měla být na stejné úrovni jako sedátko vozíku, max. 50 cm. Přesun z vozíku na sedátko ve vaně usnadní speciální zvedák nebo lavička umístěná na okraji vany. Na trhu jsou také dostupné vany s otevírací přední stranou, což je velmi praktické při zařizování koupelny pro osobu s fyzickým omezením.
Optimalizace bezpečnosti při koupání pro osoby se zdravotním postižením
Ať už disponujeme klasickou vanou nebo sprchovým koutem, je klíčové zajistit, aby se naši zdravotně postižení blízcí cítili při koupání co nejkomfortněji a nejbezpečněji. Z tohoto hlediska je nezbytné věnovat zvláštní pozornost protiskluzovým povrchům na všech místech, kde je to potřeba. Vany a sprchy mohou být vybaveny protiskluzovou podložkou, zatímco speciální sprchové vaničky pro osoby se zdravotním postižením obvykle disponují rýhovanou protiskluzovou strukturou. Je rovněž důležité instalovat madla a žebříky, které osobám se zdravotním postižením usnadní přechod z vozíku na sedátko.
Madla a úchyty: Nezbytná pomůcka pro osoby se zdravotním postižením
Madla a úchyty jsou pro osoby se zdravotním postižením zásadním prvkem koupelnového vybavení. Usnadňují jim fyziologické a hygienické úkony a někdy je dokonce umožňují. Je důležité, aby byl výběr a instalace těchto prvků dobře promyšlený. Příliš mnoho madel či jejich nesprávné umístění může totiž být spíše překážkou. Proto je ideální konzultovat jejich umístění s dotčenou osobou, která nejlépe ví, co pro ni bude nejužitečnější. Na trhu existuje široká škála madel – nástěnná, podlahová, pohyblivá, pevná, rovná nebo skládací. Jejich výběr by měl být řízen především bezpečností a komfortem uživatele.
Bezpečnost a stabilita nainstalovaných madel je naprosto klíčová – madla by se pod váhou osoby, která se o ně opírá, nesmějí vyrvat ze zdi. Pokud jsou v koupelně příčky, měly by být zpevněny, popřípadě by měla být použita podlahová madla. Madla a úchyty pro osoby se zdravotním postižením by rovněž neměla mít ostré hrany, aby se předešlo možnému zranění nebo zachycení. Pro zvýšení bezpečnosti úchopu je možné použít vlnitá či protiskluzová madla.
Madla a úchyty by měly být instalovány tak, aby je osoba se zdravotním postižením mohla pohodlně a svobodně používat. To samé platí pro veškeré doplňky koupelny, jako jsou držáky na mýdlo, papír nebo ručníky, lékárničky a elektrické zásuvky, které by měly být vždy v dosahu rukou osoby na vozíku, tedy ne výše než 120 cm od podlahy. Umyvadlo by mělo být doplněno o nastavitelné, sklopné zrcadlo, aby postižená osoba viděla svou celou siluetu.
Přizpůsobení koupelny potřebám osoby se zdravotním postižením neznamená jen umožnit jí provádění základních fyziologických a hygienických činností, ale také ji poskytnout oporu, pocity bezpečí a intimity v tomto důležitém prostoru. To následně podporuje pocit nezávislosti a individuality, což má obrovský význam pro psychickou pohodu dotyčné osoby.
