Možná znáte přímo termín „marmolit“, možná si alespoň ze svého okolí vybavujete minimálně jednu stavbu, na které lze spatřit typickou zrnitou strukturu. Víte ale, z čeho takový marmolit vlastně je a jak se dělá?
Co je to marmolit
Za oživení zájmu o tento materiál vděčíme slavnému ruskému chemikovi Michailu Lomonosovi. Ačkoli byly mozaikové omítky známé již dávno předtím, teprve zásluhou tohoto polyhistora došlo k jejich jakési renesanci.
V moderním pojetí se jedná o směs vytvořenou z pojiva a kameniva. Pojiva mohou být různorodá, nejběžněji se používají tři.
To akrylátové se vyznačuje vysokou elasticitou a jeho podstatnou výhodou je, že už se nemusí dále ředit. Pojiva minerální mohou obsahovat sádru, vápenec či cement. Výhodou je v tomto případě hlavně nízká cena a pevnost podkladu. Nevýhodou naopak omezená využitelnost, cement by se měl používat hlavně v exteriéru, sádra a vápenec v interiéru. Pojivo křemičité je vhodné výhradně pro interiéry. Aplikace je navíc určena spíše pro zkušené řemeslníky, neboť směs rychle tuhne.
Marmolit je typický též svou strukturou v podobě drobných kamínků. Může to být většinou mramor, ale také žula nebo křemen či jiné přírodní materiály. V některých případech se kámen také nahrazuje umělou alternativou.
Barevnost a hrubost marmolitu
Přidáváním barev se pak dosahuje žádoucího vizuálního efektu. Barvit se kamínky samozřejmě nemusejí, v některých případech je cílem naopak ponechat zabarvení přírodní. Také barvený marmolit je z hlediska původního odstínu stálý. Použité barvy neblednou ani pod vlivem UV záření. Po celou dobu životnosti omítky si i při vnějškovém použití například na fasádě marmolit uchová svůj původní odstín.
Tato kamenná drť může mít různou hrubost, která se typicky pohybuje v rozpětí 0,8 až 4 mm. Zrnitost se odvíjí zejména od toho, jaký kámen se použije a také od plánovaného účelu využití omítky.