Štuk nejsou jen plastické ozdoby stropu
Štuk je pro většinu populace spojen hlavně s reliéfními ozdobami stropů či stěn v historických domech. Název pochází z italského slova stucco a v minulosti se jednalo o směs velmi jemného písku, hašeného vápna, sádry, nebo cementu. Používal se jako vrchní vrstva omítky, která ale byla celkem křehká. Historie této techniky sahá až do období antiky, i když nejpopulárnější byla v baroku a také později v období secese.
Novější štukové omítky byly poněkud jiné. Jednalo se o jemnou maltovou směs se zrny o velikosti do 1,5 mm. Používá se jako finální vrstva omítky, která se ve velmi tenké vrstvě nanáší na jádrovou omítku metodou filcování. Nejčastěji je proto používán tzv. vápenný štuk, který se skládá z jedné třetiny z hašeného vápna a dvou třetin jemně mletého vápence, případně jemného křemičitého písku.
Dnes se již směs na přípravu štuku kupuje hotová a pro jeho aplikaci se používají hladítka z pěnové gumy. Filcová hladítka se už používají jen na ručně připravovanou maltu, používanou například při rekonstrukcích historických objektů.
Dělení štukových omítek závisí na jejich hlavní složce. Rozlišujeme tak štuky vápenné, vápeno-sádrové, sádrové a cementové. Jemnozrnné štuky mají velikost zrn 0,5 mm a méně, u hrubozrnných mohou být zrna až do velikosti 1,5 mm.
I když se štukové omítky nejčastěji používají v interiérech, jako finální úpravu zdí je možné je použít také na venkovních fasádních stěnách. Velmi často se používají například pro opravy starších omítek, třeba na venkovských chalupách, nebo ve starších domech. S moderními štukovými fasádními omítkami se velmi dobře pracuje. Obvykle jsou čistě bílé, a pokud je chcete mít v jiném odstínu, musíte na štukovou omítku aplikovat navíc ještě vhodnou fasádní barvu.
